Jestli tě čeká první focení a už teď z toho máš trochu stažený žaludek, nejsi v tom sám. Spousta lidí má pocit, že se neumí tvářit, neví, kam s rukama, a bojí se, že budou na fotkách působit divně. Dobrá zpráva je, že na první focení se dá připravit úplně normálně a bez stresu, aniž bys musel/a studovat pózy před zrcadlem.

Co si z článku odneseš?

• Jak se připravit na první focení tak, aby ses necítil/a pod tlakem.
• Co má smysl domluvit s fotografem předem a na co se klidně zeptat.
• Co si obléct na focení, aby ses cítil/a přirozeně a v pohodě.
• Jak se uvolnit před focením i během něj, když se nerad/a fotíš.
• Co dělat, když nevíš, jak stát, kam dát ruce nebo kam se dívat.

Proč je první focení pro spoustu lidí nepříjemné

První focení bývá nepříjemné hlavně proto, že je to neznámá situace. Nevíš přesně, jak bude probíhat, jak dlouho to potrvá, co se po tobě bude chtít a jestli nebudeš vypadat nepřirozeně. A čím víc to člověk řeší dopředu v hlavě, tím víc roste nervozita.

Hodně lidí má navíc pocit, že focení je něco, co se musí umět. Jenže ono to tak není. Není to herecký výkon ani zkouška z pózování. Ve skutečnosti často stačí jen normální domluva, trochu času na rozkoukání a vedení po malých krocích.

Za mě je důležité hlavně to, aby člověk neměl pocit, že musí před foťákem něco předvádět. Když opadne tlak, většinou se uvolní i výraz a celé focení působí mnohem přirozeněji.

Jestli máš nervy už předem, neznamená to, že focení nebude fungovat. Znamená to jen, že jsi člověk a že ti na tom záleží.

Co si domluvit předem, aby bylo focení bez stresu

Úplně první věc, která pomáhá nejvíc, je říct fotografovi narovinu, že se nerad/a fotíš nebo že jsi nervózní. Fakt v tom není nic trapného. Naopak je to užitečná informace, díky které se dá přizpůsobit tempo, začátek focení i způsob vedení.

Když se spolu domlouváte na focení, je fajn vědět aspoň základ. Kde se bude fotit, jak dlouho přibližně focení potrvá, jestli je prostor se na začátku trochu rozkoukat a jaký styl fotek zhruba čekat. Člověka často nestresuje samotné focení, ale to, že neví, co ho čeká.

Jestli si nejsi jistý/á, klidně se dopředu zeptej třeba na tohle:

• Jak dlouho focení zhruba trvá.
• Jestli mě fotograf bude navádět a říkat, co dělat.
• Co si vzít na sebe a čemu se radši vyhnout.
• Jestli má smysl vzít si něco na převlečení.
• Jak focení probíhá na začátku, když jsem nervózní.

Dobrá příprava není o tom mít všechno dokonale promyšlené. Spíš pomůže odstranit zbytečné neznámé.

Co si obléct na focení, aby ses cítil/a dobře

Když řešíš, co si obléct na první focení, držel bych se jednoduchého pravidla: vezmi si něco, v čem se cítíš jako ty. Ne něco, co vypadá dobře jen na ramínku nebo co sis vzal/a jednou před dvěma lety. Pokud tě bude oblečení škrábat, tlačit nebo ti v něm nebude dobře, bude to na fotkách poznat spíš než značka nebo střih.

Na fotkách většinou fungují klidnější barvy a jednodušší oblečení bez velkých nápisů a výrazných potisků. Když jde na focení pár nebo rodina, větší smysl dává sladit barvy do podobných tónů než mít všichni úplně stejné oblečení. Výsledek pak působí přirozeněji a méně strojeně.

Spíš bych se vyhnul/a tenkým proužkům, křiklavým vzorům, velkým logům a věcem, které na sebe strhnou víc pozornosti než obličej. U portrétního focení většinou funguje, když vynikne člověk, ne tričko.

Dobré je taky oblečení předem vyzkoušet celé dohromady. Nejen kalhoty nebo svetr zvlášť, ale komplet včetně bot a případných doplňků. Někdy stačí tahle maličkost a člověk má mnohem větší klid.

Jak se uvolnit těsně před focením

Pokud můžeš, nejezdi na focení na poslední chvíli. Přijít o pár minut dřív je maličkost, ale udělá dost. Stihneš se rozhlédnout, trochu se nadechnout, napít se a nezačneš celé focení ve spěchu. To je podle mě jeden z nejjednodušších způsobů, jak zvládnout nervozitu před focením.

Pomáhá i krátká procházka cestou na místo nebo aspoň pár hlubších nádechů. Někdo si před focením lehce protřepe ruce, ramena a čelist, aby nebyl celý ztuhlý. Není potřeba z toho dělat rituál. Jde spíš o to tělo trochu uklidnit a rozhýbat.

Jestli máš pocit, že býváš na fotkách strnulý/á v obličeji, zkus si doma před odchodem lehce rozhýbat mimiku. Párkrát otevřít a uvolnit pusu, promasírovat čelist, zakroužit rameny. Je to drobnost, ale někdy pomůže víc než dlouhé přemýšlení před zrcadlem.

Co dělat během focení, když nevím, co s rukama

Tahle obava je snad nejčastější ze všech. Lidi často řeší ruce, pohled, úsměv, ramena i to, jak stojí. Takže pokud si říkáš, že nebudeš vědět, kam s rukama, jsi úplně normální. Řeší to skoro každý, kdo jde na focení poprvé.

Místo strnulého postavení na jedno místo většinou pomáhá jemný pohyb. Chvilku se projít, otočit se, zastavit, zase popojít, něco upravit na rukávu, podívat se mimo objektiv. Fotky pak působí přirozeněji a člověk není tolik křečovitý. Jemný pohyb bývá často lepší než snaha „stát správně“.

U rukou funguje jednoduchost. Můžeš je lehce opřít o tělo, dát jednu do kapsy, držet něco drobného, upravit si vlasy nebo nechat ruce v pohybu. Když je focení párové, často pomůže držet se za ruku nebo se o druhého člověka přirozeně opřít.

Často vidím, že nejlepší fotky nevzniknou ve chvíli, kdy se člověk snaží tvářit co nejlíp, ale spíš mezi jednotlivými pokyny. Když se trochu hýbe, na chvíli uvolní a přestane hlídat každý detail.

Stejně tak není nutné koukat pořád přímo do objektivu. Když nevíš, kam s očima, je úplně v pohodě podívat se na chvíli bokem, dolů nebo na místo vedle foťáku. Výraz pak bývá přirozenější než při křečovitém „teď se dívám správně“.

Proč je v pořádku nebýt hned přirozený/á

První minuta focení bývá často nejdivnější. Člověk ještě neví, jak rychle to půjde, co se po něm chce a jak vlastně vypadá před foťákem. To je normální. Není potřeba první minuty hodnotit jako měřítko celého focení.

U prvního focení vůbec nevadí, když je začátek spíš rozjezdový. Dost často je to právě chvíle, kdy si sedne tempo, člověk si zvykne na přítomnost foťáku a postupně opadne napětí. Přirozenost většinou nepřijde na povel během pěti vteřin.

Když si během focení potřebuješ dát krátkou pauzu, napít se nebo se jen na chvíli srovnat, je to v pořádku. Pauza není selhání. Naopak pomůže vrátit klid a pokračovat bez zbytečného tlaku.

Co když mám pořád konkrétní obavy

Když se bojíš, že se neumíš fotit, zkus to otočit. Nemusíš umět pózovat. Důležité je spíš to, aby tě fotograf vedl jednoduše a srozumitelně. Ne neurčitě „buď přirozený/á“, ale po malých krocích. Kam se postavit, kam natočit ramena, co udělat s rukama. Když tohle funguje, člověk se nemusí sám nutit do něčeho, co mu není vlastní.

Jestli máš strach, že budeš na fotkách vypadat nepřirozeně, pomáhá mít menší očekávání od úplného začátku. Nečekat, že první záběr bude hned ten nejlepší. Dost často jsou nejhezčí momenty až po chvíli, kdy přestaneš řešit, jak asi vypadáš.

A pokud se bojíš trapného pocitu, i ten je běžný. Focení není každodenní situace, takže lehká nejistota je pochopitelná. Důležité je, aby ses u toho necítil/a pod tlakem. Když je atmosféra v klidu, většina té trapnosti postupně zmizí sama.

Co si vzít s sebou a co mi klidně napsat předem

Na první focení není potřeba tahat půl skříně. Stačí pár praktických věcí, které ti můžou pomoct cítit se jistěji. Hodí se voda, hřeben nebo kartáč, kapesníky, případně něco malého na rychlou úpravu. Když si nejsi jistý/á oblečením, může dávat smysl i náhradní tričko nebo druhá vrstva navíc.

• oblečení, ve kterém se cítíš dobře
• vodu
• hřeben nebo kartáč
• kapesníky
• případně náhradní vršek

Pokud si pořád nejsi jistý/á, jak se připravit na první focení, klidně mi napiš ještě před domluvou termínu. Úplně stačí říct, že se nerad/a fotíš, že je to tvoje první focení nebo že nevíš, co si vzít na sebe. Nemusíš mít všechno promyšlené dopředu. Často stačí pár zpráv, základní představa a zbytek doladíme v klidu spolu.